Pondělní hodiny dějepisu a dramatu v Praze – jinak a zážitkově
Národní muzeum – Nikdy se nevzdáme + Vinohradské divadlo - Revizor
Dne 7. 11. se naše maturitní ročníky 4.A a 8.E zúčastnily dlouho očekávané historicko-literární exkurze do Prahy.
Po dopoledním vyučování jsme se vydali autobusem do Prahy. Ihned po příjezdu jsme se ponořili do krásné neorenesanční budovy našeho Národního muzea. Zde jsme primárně navštívili výstavu Nikdy se nevzdáme.
Tato výstava připomíná 80. výročí od operace Anthropoid, ale i další významné události r. 1942. Je velmi pěkně uspořádána a týden po týdnu mapuje období 2. stanného práva, ovšem i události, které předcházely atentátu na Reinharda Heydricha. Na mnoha dobových dokumentech je mapován na jedné straně osud historických a politických elit, na straně druhé jsou jímavě popsány osudy obyčejných lidí a jejich hrdinství. Mnozí z nás byli poprvé v zrestaurované budově Národního muzea, takže zároveň jsme poznali i tento neorenesanční skvost, který můžeme stále chápat jako nejvýznamnější muzejní expozici u nás. Celou budovu jsme si řádně prohlédli. Jako třešinku na pomyslném dortu vnímáme i zpřístupněný prostor kupole Národního muzea. Díky krásnému počasí jsme měli Prahu opravdu jako na dlani. Výhledy famózní jsme si doslova užili.
Poté jsme se přesunuli do mladší budovy Vinohradského divadla. Velkého, krásného, klasického divadla, které se pyšní zejména svou činohrou!
Divadelní představení realistické a satirické komedie Revizor bylo skvělé. Obdivovali jsme nejenom excelentní herecké výkony, rovněž jsme byli nadšeni i samotným velikým klasickým divadlem. Nutno podotknouti, že mnohým z nás se jednotlivé herecké výkony velmi líbily, též chceme kladně hodnotit jevištní výpravu a moderní, přesto k období 2. poloviny 19. století vhodně zkomponovanou hudbu, ale někdy příliš velké množství vulgarismů i jakýsi jednodušší prvoplánový humor byly mnohými z nás vnímány již jako zbytečné. Pro nás – maturitní ročníky – bylo toto divadelní představení více než vhodné. Někteří mohli dokonce porovnat s právě přečteným textem této divadelní ruské klasiky. Dospěli jsme k tomu, že modernizace divadelních her klasických není za každou cenu nutná. Někdy je důležité ctít samotný klasický autorský text.
Děkujeme naší škole, že jsme tuto exkurzi mohli uskutečnit. Byli jsme unaveni, ale stálo to za to! Příště bychom neváhali ani minutu a do Prahy bychom zase vyrazili!
Vaše 4.A a 8.E