Na konci školního roku se vždy hodnotí, srovnává, vyplňují se statistiky a tabulky. Přestože tento rok byl jiný, než kdokoliv z nás očekával, i my bychom se chtěli trochu ohlédnout za tím, co výjimečného přinesl. Účast Pavly Hazukové a Emy Doskočilové z 3. E v okresním kole olympiády v českém jazyce výjimečná skutečně byla. Umístily se totiž na skvělém 1. a 2. místě, krajské kolo soutěže se už bohužel nekonalo. Jak dnes vzpomínají na svou účast v této soutěži?

Jak jsme se cítily po vstupu do budovy Domu dětí a mládeže?

Především jsme pociťovaly neodvratnou potřebu zjistit, co máme dělat a kam jít. Předem jsme si nezjistily žádné bližší informace o soutěži, takže jsme byly rády, že jsme našly šatnu.

Jak jsme tedy našly správnou místnost?

Nenašly. Zakotvily jsme v šatně a čekaly, až přijde někdo, kdo nám řekne, co máme dělat. Nakonec jsme své odpovědi nalezly u velice milé paní na recepci, která nám později prozradila i tajemství, kde se skrývá kávovar. Dle instrukcí jsme poté bez problémů našly zimní zahradu. Zjistily jsme, že princip této části budovy jsme do té doby chápaly naprosto špatně. Schválně, věděli jste, že zimní zahrada ve skutečnosti slouží k simulaci podmínek za severním polárním kruhem?

Jak na nás působili ostatní soutěžící?

Ne, že by nás vyděsili, ale je nutné podotknout, že nás při nejmenším zaskočily stohy papírů s gramatikou českého jazyka či lidovou slovesností, jež svírali v rukou. I někteří učitelé prokazovali známky nervozity a do posledních vteřin vštěpovali svým žákům – dle našeho názoru – lehce přehnané množství informací.

A jak jsme se připravovaly my?

Předem jsme si s naší učitelkou češtiny prošly zadání starších ročníků, abychom přibližně věděly, jak to na této soutěži vypadá. Kromě toho jsme se však nijak nepřipravovaly a vkládaly důvěru do našeho šestého smyslu jazykového (který máme samozřejmě bohatě vyvinutý) a nezahlcovaly se přebytečnými informacemi.

Jak vlastně soutěž probíhala?

Po zahájení soutěže každý dostal své soutěžní číslo a následně jsme byli odvedeni do jednotlivých tříd. Lehce nás znepokojily kusy kartonu, které měly pravděpodobně navodit pocit soukromí. Ve výsledku nám pouze přidaly na nervozitě a navodily pocit klaustrofobie. Poté už všichni dostali svá zadání jazykové části olympiády a pustili se do práce. Jediná úloha, která nám nedělala větší potíže, byla kolonka: Vyplňte soutěžní číslo. Nakonec jsme však tuto část (více či méně) zdárně dokončily. Po přestávce následovala příjemnější část s nepříjemným zadáním – sloh. I ten jsme s minimálními ztrátami dokončily a s oroseným čelem odevzdaly. Co jsme dělaly během následující hodinové přestávky si raději odneseme do hrobu. Pak už nás čekalo jen vyhodnocení celé soutěže.

A to dopadlo jak?

K naší velké radosti jsme obsadily 1. (Pavla Hazuková) a 2. (Ema Doskočilová) místo.  Nic z toho bychom ale nedokázaly bez naší nejúžasnější paní profesorky Nečilové, a proto jí tímto z celého srdce děkujeme.

        Pavla Hazuková a Ema Doskočilová, 3. E