V  týdnu od 9. do 13. října 2017 se vybraní žáci ze 4.E a 5.E zúčastnili výměnného pobytu v bavorském Wunsiedelu. Pro naše žáky byl připraven pestrý program. Po velmi vřelém přijetí panem ředitelem Oliverem Meierem, který si chválil letitou spolupráci mezi Gymnáziem Česká a Realschule Wunsiedel, jsme měli možnost se po dva dny účastnit výuky a porovnat, jakým způsobem se pracuje v hodinách u našich sousedů. Patrně nejčastěji jsme navštěvovali hodiny českého jazyka – byla zde vyšší pravděpodobnost, že látce bychom měli porozumět. Naši žáci tak mohli vícekrát pozorovat, že žák učící se češtině, její gramatice a nesčetnému množství výjimek, vynaloží v porovnání s AJ či NJ mnohem více času a úsilí, než se naučí několika jednoduchým spojením. Dalším překvapením pro nás bylo, že si tak těžký jazyk volí poměrně dost zájemců. Bezesporu je to díky nevšednímu a velice dynamickému přístupu učitelky češtiny paní Marcely Pöhlmann. Kromě češtiny jsme nahlédli i do hodin chemie, matematiky, angličtiny, němčiny, pracovního vyučování a tělocviku. Několika našim žákům bylo ochotně nabídnuto, aby se zapojili do rozehraného fotbalového zápasu, do něhož záhy zasáhli tak výrazně, že se jim podařilo zcela obrátit vývoj zápasu. Nebudeme říkat jak, ale připomeneme, že je dobré vycházet ze zkušenosti předávané předchozími sportovními generacemi, a je proto nanejvýš praktické znát alespoň trochu své spoluhráče, aby tak protihráči nebyli vnímáni jako spoluhráči.

V odpoledních hodinách následujících dnů jsme absolvovali prohlídku města Wunsiedel, navštívili jsme místní museum, představení dravých ptáků, strávili jsme několik hodin ve sportovním centru, ve kterém žáci hravě několikrát po sobě v různých obtížných variacích zvládali výstup po šestnáctimetrové horolezecké stěně za pedagogického dozoru vykonávaného z bezpečného místa na zemi pomocí dalekohledu. Žáci vehementně přemlouvali své pedagogy, aby též zkusili pokořit horolezeckou stěnu, ale místo jasného vysvětlení se jim vždy dostalo jen množství výmluv. Že zde chybí hydraulická plošina, která by člověka vynesla bezpečně do výšky, že dole nikdo nestojí se záchrannou plachtou a že bez předem sepsané závěti ověřené wunsiedelským notářem si na takové artistické kousky netroufají.

Jeden den jsme strávili v nádherném Norimberku, který má co nabídnout i mimo období proslulých vánočních trhů. Seznámili jsme se s jeho historií, obdivovali místní hrad, gotické chrámy či hrázděné stavby.

Slavnostní zakončení našeho pobytu proběhlo v předvečer odjezdu ve volnočasovém centru ve městě Marktredwitz bowlingovým turnajem. Odsud si odnášíme cenné sportovní poznatky, že pokud házíme dvěma koulemi najednou, nemusíme kvůli jejich vzájemnému sražení se po cestě a následnému vylétnutí z dráhy porazit žádnou z našich kuželek. Také jsme zjistili, že bowlingové koule se zcela vůbec nehodí pro kulečníkové stoly. Nevyhovující je zejména jejich barva.

A cesta domů? Mírně se zdramatizovala, neboť se nám cestou porouchala lokomotiva. Nabídlo se ale ochotné trio siláků Polák-Nerud-Ječmínek, že celou soupravu z Horažďovic do ČB dotlačí pod podmínkou, že si nikdo nebude stěžovat, že nabereme několikadenní zpoždění. Od tohoto návrhu bylo upuštěno z obavy, že při jejich síle by mohla souprava i vykolejit.

Na závěr našeho přemítání musíme vyslovit díky našim hostitelům, dále paní prof. Špišákové za pomoc při organizaci a realizaci celé akce a zvláště našim milým německým přátelům, paní učitelce češtiny Marcele Pöhlmann a jejímu kolegovi Helmutu Neugebauerovi, díky nimž se tyto výměnné pobyty řadu let realizují.