Neděle - 29/10/2017

Ve čtyři hodiny ráno před školou jsme celí promrzlí nedočkavě čekali na pana Radu, který celou naši skupinu, v čele s paní učitelkou Radovou a panem učitelem Günzelem, bezpečně odvezl na pražské letiště. Zrovna ten den foukal silný vítr, takže jsme se nejprve obávali, jestli náš let nezruší. Naštěstí se tak nestalo a my jsme v pořádku doletěli do Vídně, kde jsme měli přestupovat na druhý let do Skopje. Po počátečních nejistotách, zda letadlo bude vůbec moci přistát ve Vídni, se vyskytl jiný, nečekaný problém. Nikdo z letištního personálu nevěděl, kam se poděla naše příruční zavazadla. Chvíli to vypadalo, že si snad budeme muset nechat letadlo do Skopje uletět a kufry dál hledat, avšak nakonec jsme všichni raději do letadla nastoupili, i když bez zavazadel. Na makedonském letišti na nás čekalo další překvapení – dozvěděli jsme se, že nedorazila všechna naše zavazadla! Avšak nově vzniklá situace měla i svá určitá pozitiva. Nemuseli jsme tahat žádné těžké kufry a téměř beze všeho, jsme nastoupili do autobusu mířícího do Prilepu, cíle naší cesty. Přímo na letiště pro nás přijeli někteří vyučující i se studenty. Bylo to opravdu milé. Naši hostitelé byli velmi chápaví a půjčili nám vše, co jsme potřebovali, dokud naše kufry další dny nebyly doručeny.

Pondělí - 30/10/2017

Den druhý. Stále bez zavazadel.

Ráno jsme se sešli v tělocvičně školy našich nových makedonských kamarádů. Na řadě byly jako vždy tzv. „ice-breaking games“, které nám měli pomoci „prolomit ledy“, jak prozrazuje název. Nejprve jsme se jen rozpačitě rozhlíželi, ale s přibývajícím časem a dalšími a dalšími hrami jsme se všichni začali postupně uvolňovat. V jedné z nich jsme se například rozdělili do menších skupinek a naším úkolem bylo udržet nafouknutý balónek co nejdéle ve vzduchu, aniž bychom se ho dotkli prsty. Vymýšleli jsme tedy nejrůznější metody, jak si poradit, a to už jsme společně propukali ve smích, téměř bez ostychu. A když jsme z tělocvičny odcházeli, už jsme si i úspěšně zapamatovali jména dalších studentů, ať už makedonských, anebo španělských či italských.

Ani odpoledne jsme se nenudili – čekala na nás prohlídka okolí Prilepu a muzea tabáku, pro nějž je Prilep známý. My sami jsme na ulicích neustále naráželi na malé přístřešky se sušícími se listy tabáku, což v nás evokovalo heslo „Co obyvatel Prilepu, to pěstitel tabáku“.

V pozdním odpoledni si někteří z nás ještě zajeli do svých makedonských domovů na večeři – brzy jsme zjistili, že tady se autobusy nejezdí a nejčastější způsob místní dopravy je taxík, a to za více než slušnou cenu. K večeru jsme se opět sešli, tentokrát jen my, studenti, v centru města, kde nám naši hostitelé celé město ukázali.

Nakonec jsme skončili v jedné útulné kavárně, a tam jsme, nad horkými nápoji, náš první společný den ukončili.

 

Úterý - 31/10/2017

Předešlý večer dorazila první polovina našich zavazadel, hurá! Dnes nás nejprve čekala zajížďka do malého folklórního muzea, kde jsme si mohli nejen prohlížet tradiční makedonské oděvy, ale dokonce jsme se do některých šatů mohli navléci a nechat se vyfotit. Poté co jsme prozkoumali a vyzkoušeli všechny možné makedonské styly, pokračovali jsme dál na cestě do překrásného městečka Ohrid.

Tam jsme měli prohlídku s anglicky mluvícím průvodcem, který byl hrdý na to, že je z Makedonie, a tak nám nadšeně a s pýchou vyprávěl o historii Ohridu, monumentálním místním kostelíku s úplně prvotními renesančními kresbami a dalších památkách, jako třeba o místním koloseu, jehož akustika je opravdu úžasná.

Na oběd jsme zašli do jedné restaurace, jejíž terasa ležela přímo vedle jezera, takže jsme měli nádherný výhled na celý turisty vyhledávaný resort.

Odpoledne nám zbyl ještě nějaký ten čas, abychom si mohli zbytek města projít na vlastní pěst s našimi kamarády z jiných zemí. Mohli jsme se například projet po jezeře na loďce anebo ještě rychle zajít na nákupy. Fascinovala nás pěší zóna vydlážděná barevným mramorem. Makedonie je země s rozsáhlými nalezišti mramoru. Že by právě proto byla okupována Alexandrem Makedonským?

Ještě než jsme zamířili zpět do Prilepu, zažili jsme úchvatný pohled na Ohrid potáhnutý tmou a odrazy světel na hladině ohridského jezera.
 

Středa – 1/11/2017

Dnešek začal opravdu netradičně. Vašek měl narozeniny a Makedonci, kteří jsou celkově velmi štědří a pohostinní, mu přinesli k našemu překvapení dort, zapálili svíčky a společně jsme zazpívali „Happy Birthday!“.

A pak už hurá do  práce. Rozdělili jsme se do 6 mezinárodních skupin. Měli jsme společně pracovat na vytváření modelu za použití  recyklovatelného materiálu. Tato aktivita byla opravdu výborná zkušenost, co se týče procvičování angličtiny, protože jsme si pomocí ní museli vysvětlit úplně vše.

Po několika hodinách práce ve skupinách jsme šli na svačinu. V hostitelské škole si většinou do školy nenosí svačiny, je to totiž střední odborná škola, mimo jiné i s výcvikem pekařů. A tak jsme chodili na přestávku přímo do pekárny na jejich skvělé výrobky. Jen tak mimochodem, v Makedonii pijí ke každému pečivu bílý jogurt, který se prodává v každé pekárně.

Poté jsme se všichni  vydali autobusem do výrobny polštářů a přikrývek, Comfi Angel, kde nás po výrobně provedli a ukázali nám, jak a z čeho se vlastně různé druhy polštářů a přikrývek vyrábějí. Byli jsme překvapení, kolik lidské ruční práce stále ještě musí být vynaloženo a za jak nízkou cenu lidé v továrně pracují. Na konci prohlídky jsme všichni dostali dárek,  krásný polštářek, z čehož jsme samozřejmě byli nadšení.

Následovala krátká symbolická zastávka na vysoké škole škole textilní.

A pak už opět pobyt v příjemných makedonských rodinách a večer strávený s přáteli. Šli jsme tedy jako většina místních mladých do parku, kde dali Vaškovi Makedonci druhý dort i se svíčkami a k tomu hrníček s fotkou celé naší skupiny. Když nám byla zima, zašli jsme do místního jazz clubu Take Five, kde jsme ostatně byli za celý ten týden asi třikrát. A dělali tam tu nejlepší horkou čokoládu.

Čtvrtek - 2/11/2017

Čtvrtek začal jako každý náš jiný  den zde v Makedonii. Ale popravdě byl to den D pro nás všechny. Čtvrtek byl dnem dokončování našich prací na oblečení z recyklovaného materiálu ( barvení, dělání finálních částí a celkové dokončení ) a následná příprava prezentace vyrobených modelů. Opět jsme pracovali v mezinárodních týmech, a tak jsme mohli vylepšovat naši angličtinu. Prostě se musíte společně domluvit a v týmu spolupracovat. Byl to jeden z nejzajímavějších dnů v Makedonii. Každý tým použil jiné techniky, aby vytvořený model vypadal originálně a co nejlépe. I když jsme byli omezeni výběrem materiálů, které mohly být použity,  i když jsme si ani nedovedli představit, že by modely mohly být použitelné,  výsledek stál za to .

Po vyčerpávající práci přišla konečně pauza na oběd. Jedna skupina šla do nedalekého bufetu kde ochutnala typické makedonské sladké pokrmy – např. burek, jako tradičně zapitý pavlakou. Nicméně druhá skupina si objednala pizzu, ale ne tak leda jakou-stočenou do kornoutu! Vše bylo vynikající.

Před začátkem prezentací jsme byli trochu nervózní, jelikož učitelé hodnotili zpracování tématu, splnění podmínky použití recyklovaného materiálu a v neposlední řadě úroveň slovní prezentace v angličtině. Také jsme museli porotu přesvědčit, proč právě náš model by měl zvítězit. Porota měla těžkou práci, protože všechny týmy projevily velkou snahu a všichni odvedli skvělou práci. Po škole nastal čas nakupování suvenýrů pro naše rodiny. Večer jsme však opět trávili spolu, tentokrát v nedaleké kavárně a zase jsme tak poznali jeden druhého trochu lépe.

Pátek – 3/11/2017

Poslední den našeho působení na Orde Chopela Skola byl tady. I když celý den byl volnější, dopoledne jsme strávili přípravou našich modelů na večerní módní přehlídku. Také jsme si vyzkoušeli jaké to je pracovat s vatou a lepidlem a jaké překrásné výtvory a obrazce lze touto novou technikou vytvořit. Pod dohledem místního umělce zabývajícího se touto technikou jsme postupně pokládali velmi tenké vrstvy vaty do určitého tvaru. Vrstvy vaty jsme nakonec pečlivě zalili lepidlem a potřebným tlakem vznikaly zajímavé obrázky. Tyto polotovary jsme nechali schnout a už se těšíme na finální barevné dokončení až se setkáme na naší škole. Po pauze na oběd jsme měli volno až do šesti hodin, kdy začínal závěrečný večírek ve školní tělocvičně. Celá párty byla opravdu skvělá. Kromě povedené módní přehlídky před obecenstvem z řad rodičů, zastupitelů města a učitelů, jsme tancovali, ochutnávali spoustu makedonských specialit, zpívali karaoke, no zkrátka všichni jsme se společně skvěle bavili. Posledních pár hodin toho dne jsme strávili v jedné z Prilepských restaurací a slíbili si, že týden v České republice bude alespoň tak dobrý, jako ten v Makedonii.

Sobota – 4/11/2017

Ráno byl sraz v 8:30 u autobusu. Spolu se Španěly a pár makedonskými kamarády jsme jeli do Skopje na letiště, kde jsme se ještě dojemně loučili a pořizovali poslední společné fotografie. Krátce po poledni nám odlétalo letadlo do Vídně. Let byl oproti cestě do Makedonie poklidnější, nebyly žádné problémy se zavazadly ani s počasím. A tak jsme udělali spoustu krásných fotek z ptačí perspektivy. Zprvu nepříjemných 6 hodin čekání na přestup do Prahy poměrně uteklo šmejděním po buticích a u talířů s jídlem. Okolo deváté hodiny večerní jsme bezpečně přistáli v Praze, kde na nás, přesný jako hodinky, čekal pan Štoudek. S dobrou náladou cesta rychle utekla a my jsme opět zakotvili u svých rodin, bohatší o zkušenosti a spoustu hezkých vzpomínek.

Zajímavý odkaz

https://www.genial.ly/58df6534b76bda15ec6cc0ca/textil-chemical-substances