Prohlídky Národního a Stavovského divadla a nejslavnější milostná tragédie všech dob v divadle ABC

V pondělí 9. prosince jsme se hned po obědě vydali autobusem do Prahy, a to hned do 3 divadel! 2 divadla jsme navštívili v rámci odborných komentovaných prohlídek a v 1 divadle jsme usedli jako diváci večerního činoherního představení.

Třída 2. A absolvovala prohlídku historické budovy Národního divadla a třída 6.E byla okouzlena unikátním Stavovským divadlem, protože právě toto divadlo se jako jedno z mála na celém světě může pyšnit tím, že zde působil W. A. Mozart. Obě prohlídky byly úžasné, skvěle doplňovaly právě probíranou látku našeho národního obrození, také jsme si zopakovali i období klasicismu a osvícenství. Jsme si i díky pondělním prohlídkám vědomi toho, že Národní divadlo je obrovským souborem 1250–1350 zaměstnanců, že má stále co nabídnout, že jeho 4 scény patří k tomu nejkvalitnějšímu, co může české divadlo domácím i zahraničním divákům nabídnout.

Poté následovala krátká pauza na procházku vánoční Prahou a lehkou večeři.

V 18:15 hod. jsme se již sešli před 1 ze scén Městských divadel pražských – před divadlem ABC. Pochopili jsme, že právě zde působilo i slavné Osvobozené divadlo Voskovce, Wericha a Ježka.

Za několik chvil již ale mohla začít nejslavnější milostná tragédie všech dob. Ano, šlo o Romea a Julii!

Byť byla hra napsána kolem roku 1596, tak díky překladu Martina Hilského nám byla předváděna v nádherném a poetickém jazyce. Režie Michala Dočekala byla moderní a velmi neotřelá. Scéna procházela neustálými proměnami, rekvizity byly veskrze současné, po celou dobu byla na scéně živá hudba, herci využívali i prostoru hlediště, příchody a odchody na scénu téže pracovaly s celým prostorem divadla. Kostýmy byly civilní a současné. Přesto herecké umění a přednes všech postav byl natolik sugestivní a přesvědčivý, že nás tříhodinové představení zcela pohltilo. Pomalu jsme vnímali a prožívali vztahy mezi všemi postavami a přátelství i zášť mezi 2 rody.

Představili se nám zejména umělci mladé nastupující a velmi šikovné herecké generace, např. Zdeněk Piškula, Filip Březina či Martin Donutil. Rovněž Dana Batulková nebo Sabina Remundová byly úžasné. Všem hercům patří veliký obdiv, neboť v rolích byli ponořeni a hráli upřímně, přesvědčivě a hluboce.

I když se jednalo o moderní pojetí klasické hry, tak jsme byli rychle vtáhnuti do děje, mnohokrát jsme se i zasmáli, ač ve své podstatě šlo o pomalu gradující tragédii k jejímu nám známému nevyhnutelnému konci. Zejména motiv strachu jsme vnímali jako silný hybatel konání mnoha postav.

Příběh milostný Romea a Julie hodnotíme jako věčný a nesmrtelný. Tolikrát byl uchopen všemi možnými žánry. Tolik spisovatelů se jím nechalo inspirovat ke svým prózám. Asi i nás bude neustále lákat a fascinovat a vždy ho budeme chtít vidět. Klidně i znovu na jevišti divadla ABC.

Jako budoucí maturanti jsme rádi, že jsme tuto hru nejenom četli, ale že jsme ji mohli právě v tomto divadle a provedení vidět. Přáli bychom to všem budoucím maturantům a děkujeme za tuto možnost!

                                                                                                                                                                  třídy 2.A a 6.E