V pátek 15.  listopadu 2024 jsme si na Gymnáziu Česká připomněli nejvýznamnější událost novodobých českých dějin – pád komunistické totality a opětovné nabytí svobody v naší zemi. Jednalo se o projekt, kterého se zúčastnily třídy 1.A, 2.A a 3.A, konaný pod záštitou organizace Člověk v tísni. Ta nám pro jeho realizaci poskytla tiskové i digitální materiály.

V první části programu byl studentům promítnut film Chceme dýchat, který současné generaci nastínil každodenní život lidí před rokem 1989. Poté následovala beseda s našimi hosty, kterými byli českobudějovický fotograf a spisovatel třiceti třech knih Milan Binder, architekt a památkář Vladimír Musil a emeritní rektor Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku a vysokoškolský pedagog prof. Gabriel Švejda. Ti odpovídali na celou paletu zajímavých dotazů.

Naši hosté nám přiblížili průběh revolučních listopadových dnů v ČB, jejichž atmosféru nám zpřítomnily promítané Binderovy dobové fotografie z Českobudějovicka. Dozvěděli jsme se o strachu a nejistotě mnohých demonstrantů kvůli výhružkám propuštěním z práce ze strany některých zaměstnavatelů, pokud se budou účastnit dalších demonstrací (ovšem i ti se následně dle pamětníků přidávali k demonstracím zhruba se zpožděním tří dnů). Velkou neznámou, budící nemalé obavy, byla skutečnost, že v nedalekém Lišově sídlil pohotovostní pluk VB, jehož nasazení proti demonstrantům na jihu Čech viselo ve vzduchu.

Následně hosté diskutovali se studenty o dosažených změnách od pádu totality, o nespočtu výhod, kterých se nám dnes dostává. Připomněli nám, jak bylo na denním pořádku potlačování svobod a rozhodování občanů. Např. že nemohl studovat každý, kdo měl k tomu předpoklady, že některým byl znemožněn svobodný výběr oboru studia apod. Dále hovořili o tom, že nebylo možné cestovat na Západ či studovat v zemích mimo východní blok. Zmínili nedostatek potravin či zboží každodenní potřeby, že u nás vládla tvrdá cenzura, docházelo k pronásledování kritiků režimu, donucování k emigraci, likvidaci odpůrců komunismu a jejich rodin.

Dotkli se rovněž i etické otázky, koho lze/nelze dnes kritizovat za spoluprací či za členství v komunistické straně. Setkávali se totiž s komunisty, kteří byli ochotni pomáhat i odpůrcům komunistického režimu.

V další části besedy nastínili studentům, jakým způsobem probíhala základní vojenská služba a jak citelně zasáhla některé rodiny, které zcela nesmyslně přišly o své syny během jejího výkonu. Kromě toho porovnávali nesnáze společnosti v době komunismu a v současnosti. Vždyť zabýváním se dočasnými malichernostmi a jejich zveličováním (aktuálně zvýšené ceny másla apod.) se odvádí pozornost od mnohem závažnějších problémů. Připomněli, že navzdory mnoha těžkostem se v globálu nemáme vůbec špatně a je nutné si vážit znovunabyté svobody a demokracie.

O velké přestávce jsme přerušili náš program v aule a přesunuli se ke schodišti, kde se shromáždili studenti z celé školy, aby zazpívali Modlitbu pro Martu. Tuto část programu, kterou organizoval Studentský parlament, svým úvodním slovem zahájil oktaván Štěpán Rozvoral. Následně předal slovo panu řediteli, který připomněl, co pro nás znamená Sametová revoluce, a jak je důležité chránit demokracii, která má v sobě znaky křehkosti. Též zdůraznil, že nedaleko od nás, na Ukrajině, musí za svobodu lidé prolévat krev na frontě. Svou reflexi zakončil slovy s optimistickou vizí, že když nahlédneme do historie, tak zjistíme, že dobro nakonec stejně vždycky zvítězilo, a tak tomu bude i v případě Ukrajiny!

Závěrem bychom rádi poděkovali organizaci Člověk v tísni za trvalé úsilí vzdělávat, vychovávat a bránit principy demokracie a humanity v naší zemi. Děkujeme našim vzácným hostům, kteří nám osvěžili paměť a zpřítomnili mnoho událostí všedního života z doby totality. Paní kolegyni Ester Pitrunové děkujeme za krásné zazpívání Modlitby pro Martu, jejíž tóny se dokážou dotknout i duší, zatvrzele setrvávajících ve svém světě negativismu, uměle živené frustrace, zloby a nostalgického vzpomínání a snad i vlastního obelhávání v tom, jak tehdy bylo vše lepší. Další poděkování si zaslouží paní kolegyně Zdeňka Řezníčková za pomoc při přípravě a realizaci celého projektu. Nemalý dík patří rovněž Studentskému parlamentu a aktivním studentům za připomínku konce totality na celoškolní úrovni. Je totiž obdivuhodné, že mladí lidé, kteří se již narodili do svobodného světa a nic z období totality a jejího pádu nezažili, pečují o odkaz listopadových dnů, jako kdyby byli jeho strůjci v roce 1989. A pokud takoví studenti mezi námi stále budou, nemusíme se o existenci svobody a demokracie obávat.