V pátek 24. května 2024 jsme se zúčastnili majálesového průvodu pod vedením zástupce našeho gymnázia Václava Krále. Tématem naší školy byl „turista“. Ovšem vraťme se ještě k Václavovi. Již jeho jméno napovídá, že vůbec nevadí, že se nestal králem Majálesu. Vždyť by se to dublovalo. Proto buďme nakonec rádi, protože jsme možná předešli nepříjemnému soudnímu sporu, či snad dokonce nějaké vleklé mezinárodní arbitráži, že náš Václav Král se chtěl stát králem, když už Králem vlastně je.

Shrňme si jeho cestu za majálesovým dobrodružstvím. Náš Václav si může připsat velkou zásluhu na tom, že se mu podařilo strhnout mnoho studentů na svou stranu. Průběžně nás informoval o aktuální situaci, jak jsme na tom bodově, a přitom nás vždy bavil svými humornými a spontánními vstupy při mimořádných školních hlášeních.

Dále jsme ho mohli pozorovat během majálesového průvodu. Jeho strhující nasazení, schopnost vést a motivovat celou naši výpravu z České a neutuchající pozitivní naladění se mu nechá jen závidět. Je až neuvěřitelné, co vše dokázaly jeho hlasivky, a to bez doprovodu zdravotního personálu. Ty dostaly skutečně zabrat. Chvílemi se zdálo, že části jeho hlasového ústrojí se nesou rozptýleně vzduchem jako součást jím mocně skandovaných hesel. Škoda, že někteří o tuto velkolepou podívanou a „poslouchanou“ přišli, když se při průvodu na chvilku zadívali do mobilu, kudy se asi půjde dál, a průvod náhle zahnul do jiné ulice, ztratil se jim a již ho nenašli. Napřesrok se to dá určitě napravit.

V těchto místech naše vzpomínání končí, ale nekončí projev naší vděčnosti. Musíme totiž poděkovat především celé třídě 7.E, jakým způsobem Václava podporovala a jak se jí podařilo u ostatních studentů probudit zájem o tuto akci. Další díky patří jmenovitě Lukáši Veselému a Davidu Metelcovi, kteří se stali nezlomnými supertahači (typ LV-DM-2, s pohonem 4 x 4, tedy na všechny čtyři končetiny) s neuvěřitelnou silou i stabilní dovedností odpružit nerovnosti městské vozovky, aby náš Václav mohl v pohodlí svého vozu vést své věrné poddané.

Poslední dík věnujme samotnému Václavu Královi, jelikož doslova obtiskl sám sebe do těchto slavností a ukázal nám, zejména svým následníkům, že vládne uměním, jak nadchnout své vrstevníky, a že skutečně umí rozdávat mnoho radosti. A co se mu nepodařilo v den Majálesu, tak o to se postarali naši hokejisté 26. května 2024, když s obdobným nasazením, které jsme mohli vidět právě u našeho Václava, vybojovali ve finále po čtrnácti letech na domácí půdě zlaté medaile.

Takže, Vašku a milí hokejisté, děkujeme, je opravdu za co!