BURNS NIGHT aneb 

Co všechno se dělo 25. ledna 2024 v noci z čtvrtka na pátek v čítárně? 

ROBERT BURNS 

Burns Night se koná na počest skotského barda, který se narodil na den přesně před 265 lety. Přesto, že se sám dožil pouhých 37 let, ctitelé jeho poezie a toho, co on sám v životě vyznával, od roku 1801 nikdy nepřestali slavit jeho narozeniny, a to po celém světě. Také u nás, již popáté. 

Haggis 

Tradičně hlavní bod večera – doprovázený k slavnostní tabuli zvuky dud a sáhodlouhým veršovaným proslovem ve skotském jazyce. Rozuměli jsme jen tomuto slovu ´haggis´… a českému překladu.  Při verši ‘His knife see rustic Labour dicht,‘ Mistr nožíř důkladně nabroušeným nožem haggis od hlavy k patě rozpáral a my se pustili do hlavního chodu, což jest: skotské národní jídlo, opravdová pochoutka pro mnohé, pro jiné na první pohled nestravitelné – ovčí žaludek naplněný ovčími vnitřnostmi. Náš haggis by přivezen z jeho domoviny a chutnal výborně. Náš šéfkuchař k němu podával pravé ‘tatties’ a ‘neeps’. Popravdě předcházela výtečná ‘cock-a-leekie soup‘, následoval skotský jedinečný dezert cranachan a průběžně se nabízely další pochutiny.    

Každý chod, a že jich bylo, každý proslov, a nebylo jich méně, byl důkladně oslavován pozvednutou číší. Skotský národní nápoj nesměl chybět – vy jste chyběli, tak tedy alespoň bonus pro vás – hádanka:  

Co je na obrázku?  

a – pravý skotský smoke tea,  

b – whiskey,  

c – bourbon,  

d – zázvorová limonáda,  

e – … správná odpověď  

Lassies a Laddies 

recitovali na počest Roberta Burnse jeho básně. Lassies básně o lásce a touze, jako např. ‘Kdo do komůrky mé by rád?‘, laddies přirozeně sáhli po jiné tématice, např. ‘Pivo, ó pivo‘ či ‘Baňatá láhev‘! 

Live music 

Zněla od začátku až do konce v podání našich milých hostů z kapely Wolgemuth – Petra a Daniela, i hostů ze Sboru se Z – Ester, Alice a Honzy. Přidali se však i ostatní – naši milí absolventi i naši současní studenti. Ti se samozřejmě také těšili moc na noc v knihově. Nu, byla velmi krátká.  

English – Friends – Joy  

Není třeba více slov – naše malá česko-anglická společnost čítající dvacet hostí a hostitelů si užila tento večer, jak má být. I když protokol Burns Night je poměrně přísný, snažili jsme se dostát každému jeho bodu, ať už šlo o dress code, menu či proslovy a proposing a toast. Nechť je vyjádří naše další momentky. 

A jak to bylo dál? Noc byla dlouhá, vlastně krátká. Každý si našel svůj vlastní útulný koutek a ráno – ráno mohl každý vstát až těsně před zvoněním. Tak tedy na zdraví Roberta Burnse – i příští rok!