Neděle 23. dubna byla ryze cestovní. Brzy ráno jsme vyrazili směr vídeňské letiště, odkud nás čekal let do Athén, kde bylo oproti střední Evropě opravdu nádherné počasí. Doprava z letiště do centra města byla trochu dobrodružná, ale úspěšná a z náměstí Syntagma už bylo metrem do hotelu co by kamenem dohodil. Večerní procházka městem plným koček a zapadlých uliček s jedinečnou atmosférou nám rozhodně nemohla ujít.

Druhý den, kdy už jsme se spojili se skupinou z Polska, patřil hlavně obdivování všech krás, které Athény nabízí. Kroky (12,7km) nás vedly na dechberoucí Akropoli, z ní do nádherné Agory, do muzea plného vzácných artefaktů a mohli jsme si dát i dobrý oběd přímo v historickém centru obklopeném pozůstatky antických paláců. Počasí navíc bylo vyloženě prázdninové, svítilo sluníčko a nejeden z nás z toho vyšel přismahlý. A jako bonus jsme v parku objevili starou želvu, která ale nechtěla žrát než to, co si sama utrhla, což docela velkou část z nás mrzelo.

Podvečer a večer už byl zase pouze cestovní, kdy jsme museli přejet přes velkou část Řecka do města Karditsa, které mělo být naším domovem na další čtyři dny. Po cestě ale byla ještě jedna zastávka – proslulá soutěska Thermopyly, u které se odehrála slavná bitva. Najdeme tam krásnou (a taktéž až na helmu a sandálky dočista nahatou) sochu bojovníka, která obzvlášť zaujala jednu z doprovázejících učitelek polské skupiny, která k obveselení všech toto okomentovala slovy: ,,Kurde dievciny, jaky on fajne!” Inu, zastávka obzorná, hory krásné a únava veliká, takže jsme všichni byli moc rádi, když jsme na desátou večerní dorazili do cíle a mohli se ubytovat v malém příjemném hotelu, vyhlížejíc další zážitky.

Úterý bylo dnem znovushledání starých známých i narození nových přátelství, čímž byla příležitost na škole v Karditse, naší partnerské škole. Kromě spousty tance, klasického i netradičního, došlo i k rozšíření si obzorů o tom, jak funguje řecké školství a jak to vlastně v Řecku vypadá. Následná procházka městem nás dovedla i do parku, kde chovají pávy , kteří se zcela přizpůsobili životu ve městě. V pozdním odpoledni pak přišlo vybalování, dospávání a také příjemné setkání všech účastníků projektu v podvečerních hodinách.

Středa byla nádherná díky výletu, který pro nás pan Kostas připravil – čekala nás Meteora a její proslulé kláštery, které byly opravdu okouzlující a měly atmosféru, kterou jinde na světě nenajdete. Klášter Agios Stefanos byl ženský a naskytla se nám dokonce příležitost slyšet komentář jedné z místních sester, které ho obývají. Klášter sv. Varlaama byl mužský a v něm jsme žádné mnichy nezahlédli, jelikož  během otevírací doby raději vyhledávají samotu svých cel, které opouštějí až na večer. Pod Meteorou můžete navštívit muzeum Dimos Meteoron, kde videovstupy v projekčním centru přibližují vznik komplexu Meteora. Podíváte se na horu Olymp a také třeba na pravěká zvířata, která se proháněla po kraji dávno před mnichy. A konečně oběd! Ten byl prostě řecký – několikachodový a moc dobrý! A všude zase toulaví psi vděční za každé zbylé sousto.

Čtvrteční výlet k umělé nádrží Plastiras, pojmenované po místním politikovi, byl větrný a plný serpentin v místních horách. Kromě velké hráze a botanické zahrady, ve které se dalo kromě spousty nepříliš vykvetlých, případně jarem k životu neprobuzených keřů (někteří použili výraz roští), vidět i fotky z výstavby nádrže a nakoupit suvenýry domů, včetně domácích produktů jako je koření nebo krémy proti všemu a na vše, prostě na co si vzpomenete. V krásném horském středisku byl pro nás připraven workshop se zkušenou odbornicí a psychoterapeutkou  zabývající se závislými, které úspěšně vracejí do běžného života.

A pak, přímo v luxusních prostorách tohoto komplexu jsme opět mohli prožít “jak chutná Řecko”. Večer v Karditse už byl bohužel rozlučkový, ale přesto jsme si ho po předání certifikátů všichni, Češi, Řekové i Poláci, užili v jedné z místních početných tavern.

Pátek se rovnal vstávání brzy, dlouhému cestování a rozlámaným zádům, ale na druhou stranu se nám dostalo zkušenosti, na kterou se rozhodně nebude dát jen tak zapomenout, a která nám kromě vzpomínek, nových znalostí a poznání nové kultury přinesla i nové evropské přátele.

Ευχαριστώ.

Στο καλό!