Po roce opět skončil nejoblíbenější festival všech našich studentů: Majáles – odvozeno od máje spíše nežli května, a možná i od Máje. Náš novodobý českobudějovický je tradicí již od roku 2004, každým rokem se naši studenti i naši pedagogové, někdy povinně, někdy z vlastní vůle, účastnili, takže králů máme celou řadu. Na trůn všech králů však zatím nikdo neusedl. Proč? Zkusme se zeptat toho nejpovolanějšího.

Filipe, jaké je to být králem?

I když jsem se nestal králem celého majálesu, jak jsem původně chtěl, je to určitě velký zážitek, moc dobrý pocit, taky mi to trošku zvedlo sebevědomí.

Co scházelo k tomu, aby ses stal králem celého majálesu?

Podpora našich studentů a jejich touha zviditelnit naši školu, chtít se zapojit do soutěží.

Ve srovnání s ostatními gymnázii jsme asi početně podstatně menší, ale řekl bys, že i ta dravost či soutěživost našich studentů je taky podstatně menší?

Vyhrála Jirsíkárna, která má jistě více studentů než my, ale i přes malý početní rozdíl, jich nejen v průvodu bylo několikanásobně více. Druhá byla Bigy, těch je asi osm set, ti na tom byli početně nejlépe. Ale mrzí mě, že nás předběhlo i Česko-anglické gymnázium, které se moc do akcí příliš nezapojuje a je podstatně menší.

Kdybys měl dejme tomu šanci ještě v příštím roce, co bys pro vítězství mohl ještě udělat?

Doufal bych, že mě budou víc znát a že třeba už z toho důvodu by mě šli podpořit.

Myslím, že jsi měl velice dobrý technický tým, ostatně jako vždy máš. Kluci z kvinty tě vždycky podpoří a udělají pro tebe všechno, ale ostatní jsou poněkud laxní. Nestálo by za to ostatní studenty  nějak víc vyburcovat, aby svého krále podpořili a byli trochu aktivnější? Tam asi je ta slabina.

To asi by bylo třeba příště udělat, ať bude králem kdokoliv, nějak všechny přimět k větší účasti a zaujetí. Aby si ten majáles víc užili.

Možná by se více zapojili i učitelé. Ale jestli to chápu dobře, maximum informací je na facebooku a tedy, kdo není na facebooku, jako by ani nebyl. A tudíž ani neví a nepodpoří. Když oslovuješ facebookaře, tak neoslovuješ všechny.

Toho jsem si vědom, a proto jsem taky obcházel i třídy. Je pravda, že na učitele jsem trochu zapomněl, hlavně mi šlo o třídy, aby měli motivaci, učitelé přece jenom jsou menšina na škole. Ale je jasné, že by to mohlo prospět, mohli by dejme tomu povzbuzovat studenty, kdyby sami měli zájem.

Nu ano, učitelé by mohli být tvou spojkou.

Když už by se učitel do toho zapojil, i když není na facebooku, tak by mohl třeba burcovat nebo nějak oslovit zatím nezaujaté žáky.

A je tu ještě druhá věc, a to vaše kontroverzní téma: prvomájový, tedy komunistický, průvod.

Ano, téma. Bylo sice víceméně demokraticky zvolené, ale zprvu jsem se toho bál.

Co ti k tomu řekli doma, tvoji rodiče?

Taťka byl zásadně proti. Ten si myslel, že bychom to měli udělat co nejvíc recesně, co nejvíc to zlehčit, zesměšnit tu dobu. Ale potom by se nezachovaly ty klasické prvky prvomájového průvodu. Tak jsme se pokusili to nějak zkombinovat, zlehčit komunistická hesla. Ale zase na druhé straně pionýři, ti k tomu samozřejmě patří, či patřili.

Ano, pionýři byli roztomilí, zvláště někteří, ty sám jsi byl zajímavý jako ztělesněný Klema, i když radši bychom ho nechali tam, kde odpočívá, na smetišti dějin. Nakonec některá hesla mě poněkud uklidnila, například S Capim na věčné časy, že to je docela dobrá varianta toho původního hesla. Myslíš si, že i tohle mělo vliv na lidi, že do toho nešli?

Myslím, že možná trochu. Hlavně mě mrzí, že všichni mají zafixovaný majáles jako téma, pátek a průvod, přičemž téma souvisí jenom s pátečním průvodem, ale majáles a jeho program trvá celý týden.

A nebyl třeba problém také v tom, že program celého týdne nebyl dostatečně propagován?

Rozhodně byly plakáty vyvěšeny ve škole i ve všech třídách, aby všichni věděli, co se bude dít. Velká smůla samozřejmě byla, že majáles se konal v maturitním týdnu a že jsme nemohli poskytovat informace rozhlasem nebo udělat nějakou propagační akci na chodbách školy. Určitě i to se dá započítat do toho, co se dá zlepšit.

Co tě nadchlo?

Určitě organizace majálesu, je to velká akce a závisí zcela na dobrovolnících. To bylo pro mě to nejvíc fascinující, že to dělají lidi dobrovolně, nezávisí to na penězích. Dokonce jedna z hlavních organizátorek byla zároveň maturantka a na majálesu strávila spoustu času. A to obdivuju, taky tu snahu všech dobrovolníků a celého organizačního týmu. A jinak, jak už jsem řekl, byl to velký zážitek, být uprostřed toho všeho. A taky organizace průvodu, prý to byl dva a půl kilometru dlouhý průvod a několik tisíc lidí. Ukočírovat tohle všechno a dopravu k tomu, to musí být náročné.

Šel bys do toho znovu?

Kdyby to nebylo tak náročné, tak asi ano. Ale na druhé straně jedna zkušenost stačí. Je tamstrašně moc zodpovědnosti, sehnat lidi na sportovní turnaje, na jamy, organizovat průvod, postavit vůz. Mohli bychom si to samozřejmě ulehčit, ale my jsme chtěli pořádný vůz. A taky jsme si to celý tým pořádně užili. A byla to taky moc zajímavá zkušenost.

Říká se nevstupuj do stejné řeky dvakrát, nenajdeš podruhé, co jsi našel či hledal už předtím, ale poraď a vyprávěj těm, kteří chtějí zkusit to, co ty. Tady to je. Filipe, děkuji ti za rozhovor.